Z HISTORIE NEUMANNMÜHLE

(Prof. Dr. Alfred Meiche 1927)

Neumannmuehle V místech, kde se setkávají údolí Großer Zschand a Křinice, stojí mlýn Neumannmühle, lidově také nazývaný „Sephmühle“, podle dřívějšího majitele z počátku 19. století, který se jmenoval Joseph Neumann. Mlýn se těší úctyhodnému stáří, třebaže písemných dokladů o jeho počátcích je jen poskrovnu. Prof. Meiche píše: "Mlýn Neumannmühle označuje Götzinger (v knize Schandau a jeho okolí „Schandau und seine Umgebung“, 1804) za mlýn Friedrichsmühle. Od roku 1817 je jeho majitelem Joseph Neumann, pilař z Ottendorfu; proto tedy Sephsmühle.
I když mlýn na místních mapách z té doby nenajdeme, neznamená to, že by tehdy neexistoval. Coby malý mlýn, kterým mimochodem zůstal dodnes, byl tehdy zřejmě opomenut. Právě styl provedení konstrukce stavby svědčí o jeho vysokém stáří. Mlýn Neumannmühle je zřejmě jediným mlýnem v Křinickém údolí, který si dodnes zachoval zřetelné rysy své původní podoby. Podle údajů dnešních majitelů (bratří Neumannů) se v rodině netraduje nic o jakémkoliv požáru, naopak hořelo prý v sousedním mlýně Buschmühle. Od roku 1791 je dle rodinných zápisů mlýn nepřetržitě majetkem rodiny Neumannů. Od svého založení fungoval jako pila, od roku 1870 jako brusírna dřeva (s vodním pohonem o síle 15-18 PS). Výčepní právo mlýn nikdy nevlastnil. Bezprostřední blízkost mlýnů Buschmühle a Felsenmühle, k nimž pohostinství patří, by nejspíše byla příčinou nerentability takovéto činnosti, a navíc byly pro takovéto využití vlastní budovy zřejmě příliš malé. Mlýn je malebně vsazen do údolí, zvláště rozkošný pohled na něj se naskýtá ze skalního výběžku u vstupu do údolí Großer Zschand. Třebaže nejsou žádné písemné doklady z dob jeho vzniku, s láskou udržovaná ústní tradice rodiny Neumannů nám prozradí nejeden poznatek o historii mlýna. Především otec dnešnífo majitele byl vynikajícím znalcem okolí a jeho osudů. Se skutečnou badatelskou vášní sbíral vše poznáníhodné o své rodné hroudě a je jen škoda, že své bohaté poznatky nesvěřil tužce a papíru. Dle jeho vyprávění by se dějiny mlýna mohly napsat asi takto: Již ve 14. století (?) prý na místě dnešního mlýna Neumannmühle stála malá pila. Loupeživý rytíř z Wintersteinu (blízko hájovny Zeughaus) si sem prý do studny, u níž stála mohutná olše, chodil pro pitnou vodu. Silnička údolím Großer Zschand, prastará spojnice do Čech, bývala v minulých stoletích nuznou stezkou pro pěší *). V místech, kde se dnes přes Křinici klene kamenný obloukový most, bývala původně jednoduchá dřevěná lávka, později přestavěná na dřevěný most, přes který bylo možné přejet i s povozem. Dnešní kamenný most tu stojí od roku 1847. Ve mlýně se po celá staletí z kmenů vyráběly trámy a prkna. Ale protože ve starých dobách odtud nevedla žádná dopravní cesta, museli mlynářští chasníci prkna nosit na ramenou. Vystoupali tzv. Folga (příkrý sráz vpravo), přešli vrch Vogelberg až k obci Ottendorf, odkud již většinou povozy tažené krávami odvážely prkna do městečka Sebnitz. *) To úplně nesouhlasí, neboť přední částí tohoto skalnatého údolí vedla již ve středověku obchodní stezka z Postelwitz u Bad Schandau do Sebnitz. Obyvatelé mlýna žili v liduprázdném Křinickém údolí především z lovu lesní zvěře a pstruhů. Toho druhého nadělovala Křinice velkými hrstmi, a zvěř si prostě každý uměl opatřit…, alespoň až do té doby, kdy sasští kurfiřti přišli s přísnými zákony postihujícími lesní pych. Zdejší obyvatelé se ale i tak ještě delší dobu pokoušeli zákony obcházet. Nedokázali jednoduše pochopit, proč by jim vše, co jim celá staletí les k živobytí dával, najednou nemělo patřit. A pokud je jistý, lov nad mnoho jiného milující a při prosazování svých loveckých zákonů zvláště nesmlouvaný kurfiřt saské historie nositelem jemně znějícího jména "Otec August", vysloužil si od obyvatel Zadního Saského Švýcarska bezpochyby úplně jiné „něžné“ pojmenování. Bádal-li někdo v záznamech o pytláctví tohoto kraje, ví, že ve starých dobách, chtíc či nechtíc, bývaly mlýny v Křinickém údolí a pytláctví často spojeny těsným poutem. A kdo by to také lidem této Bohem zapomenuté odlehlé divočiny zazlíval, že si ze zvěře, které tu tehdy býval dostatek, brali podíl nutný k vlastnímu přežití? Když pak později přísnější zákony lesní pych omezily, aniž by jej však mohly zcela vymýtit, bývalo to zpravidla tak, že místní pytláci z povolání svou kořist většinou nabízeli ve mlýnech v odlehlých částech údolí, a běda mlynáři, který by se pokusil obchod odmítnout. Zdejší pamětníci dodnes vyprávějí, že tito lesní druhové temné pověsti nemívali daleko k uskutečnění hrozeb typu nasazení červeného kohouta na střechu nebo prohnání kulky oknem mlýna za noci. Starý Neumann také často vyprávěl o velkém lesním požáru, který roku 1842 v revírech Ottendorf a Mittelndorf zničil velké plochy. Široko daleko bylo vidět mohutné ohnivé sloupy. A protože obyvatelé okolních obcí hasit nestačili, museli za dozoru lesnického personálu a armády pomáhat i trestanci věznění na hradě Hohnstein. Nakonec pustošivou sílu ohně přemohly mohutné bouřkové lijáky. Zuhelnatělé dřevo, které se do jisté míry ještě dalo použít, se po Křinici splavilo do Schandau. Tolik několik málo ukázek z pokladu vzpomínek starého mlynáře, který své okolí pozoroval otevřenýma očima a s jasnou myslí. Možná, že něco z jeho vyprávění úplně neodpovídá poznatkům exaktního historického bádání, ale v každém případě není možné to, co se v ústním podání dědí z generace na generaci, zatratit jako něco bezcenného. Zrnko pravdy lze z takovéto skořápky vždy vyloupnout. Naopak, lidové bádání je třeba podporovat.
P.S. Od 8. června 1996 je mlýn přístupný jako technická památka, hostinec a ubytovna pro veřejnost.
Copyright © 2003 - Markus Galle - Neumannmühle
FaLang translation system by Faboba
nejčtenější
adresa + telefon
  • Kirnitzschtalstraße 4-5, 01855 Ottendorf
  • Telefon: +49 359 7450565 Rufen Sie uns an!
  • Telefax: +49 359 7450199
neumannmuehle